Jak se rodí produkty Energy - ZELENÉ POTRAVINY

Ze začátku nebylo úplně jasné, o čem tento díl seriálu vlastně bude, neboť zelené potraviny se prostě nevyrábějí. Ony se jednoduše „rodí“, a navíc až na výjimky téměř samy. Pro vás, čtenáře, tak není úplně zajímavý konec našeho „zeleného“ příběhu, ve kterém produkty již pouze zabalíme a doručíme k vašim rukám, ale jeho úplný začátek. Ten nás totiž zavede nejen na nejzajímavější místa na planetě Zemi, ale také odhalí to nejnáročnější z celého procesu, co dává našim zeleným potravinám jejich originalitu a vlastní rukopis.

LOGISTICKÝ MARATON

Každým rokem se totiž rozbíhá neuvěřitelně složitý logistický maraton, ve kterém musíme zajistit pro všech 19 zelených potravin absolutně čistou a čerstvou surovinu. Celý proces zahrnuje precizní spolupráci našich dlouholetých partnerů a pěstitelů v deseti zemích tří kontinentů. Tuny materiálu musejí urazit více než 100 000 kilometrů. Některé suroviny putují lodí, jiné mají privilegium letecké přepravy. Všechny musí ale dorazit včas a v naprostém pořádku.

Evropa

Nejméně komplikované jsou samozřejmě suroviny, které získáváme v Evropě. V našem sortimentu to jsou Beta a Ambrosia. Beta je v podstatě naším sousedem. Dodává nám ji německá farma, a proto máme vše včas a s německou precizností. Fermentovaný včelí pyl Ambrosie, nazývaný též „perga“, sice z Německa není, ale náš litevský včelař pravděpodobně nějaké německé předky měl, neboť přesnost je i zde naprosto příkladná. Možná to bude také tím, že nejčastějším druhem včelstva je německá tmavá včela. V každém případě včelařství má v Litvě jednu z nejdelších tradic na světě a Litevci jsou na své produkty skutečně hrdí, považují je za svůj národní klenot. My zase považujeme za náš klenot Raw Ambrosii, protože víme, jak neocenitelné účinky má.

Kanada

Trochu delší cestu absolvují brusinky – Cranberry. Protože jsou skutečně kanadské, na rozdíl od mnohých jiných na trhu, jejich cesta začíná na západním pobřeží Kanady. Uprostřed téměř nekonečných lesů se pěstují a sbírají na plochách tamních rozlehlých jezer. Jejich výlet k nám však není úplně přímočarý, po cestě musejí ještě navštívit Spojené státy, kde se z čerstvých plodů získává šetrnou extrakcí olej a prášek, který již důvěrně znáte. Do Evropy je to potom již jen jeden velký atlantický skok.

Tibet

Náročnějším úkolem jsou produkty pocházející z Tibetu. Na šedesáti hektarech certifikované organické půdy zde pěstujeme v malebném prostředí Sea Berry (rakytník – olej a prášek) i Goji. Jednotlivé keře jsou rozesety po strmých svazích v nadmořské výšce přesahující 4 000 metrů. Jejich plody se sbírají výhradně ručně a bez jakékoliv mechanizace se také snášejí do údolí, odkud se teprve dostávají do „civilizace“. Platí zde logistický paradox, že prvních 100 kilometrů cesty je stejně náročných jako zbylých 5 000. Jakmile se však produkty dostanou do jednoho z frekventovaných čínských přístavů, je vyhráno.

Peru

Zcela samostatnou kapitolou je Peru. Úžasná země plná úžasné flóry, a ještě úžasnějších lidí. Mají zde také jedno úžasné slovo, které našim manažerům možná až tak úžasné nepřipadá. Mañana – v českém překladu „zítra“. Ze zítřku se stává většinou pozítří, z pozítří příští týden. Jakákoliv obtíž však nedokáže zastínit poklady, které Amazonie vydává. Každému se samozřejmě jako první vybaví Drags Imun, v řadě zelených potravin je to ale Sacha Inchi a Maca.

Kašmír

Skutečným oříškem je Himalayan Apricot. Náš olej z jader meruněk rostoucích na svazích vyššího Kašmíru, výbušného a překrásného kraje zároveň. Pokud si zde zrovna nepoměřují sílu pákistánští a indičtí pohraničníci, rodí se zde ty nejlepší meruňky světa. Ručně se sbírají, ručně se lisují a ručně je také potřeba získat všechna potřebná razítka místních úředníků. Je jich skutečně hodně a jsou často doprovázena drobnými dárky. Někdy proces trvá celý měsíc, jindy třeba i půl roku. Nejen proto patří himálajský meruňkový olej mezi naše poklady.

Havaj

Náš nejvzdálenější cestující je Hawaii Spirulina. Její cesta měří přes 12 000 kilometrů, a protože na Havaji je prostě havaj, nejsou zde úplně zvyklí na export. Vyvážejí především úchvatné snímky až absurdně krásné přírody, ale kromě vynikající kávy neprodukují téměř nic, co by vyžadovalo významnější logistickou strukturu. Zajistit tak přepravu tamní spiruliny, navíc do Evropy, je vcelku složitá záležitost. Když potom hledáme, kde se produkt právě nachází, jsme jednotlivými „přestupy“ sami překvapeni a připadá nám, že se spirulina vydala na cestu kolem světa.

Některé z našich zelených potravin absolvují svoji trasu několikrát do roka, další jen jednou. V dubnu se ale sejdou úplně všechny. Dorazí k vám ze všech koutů světa, aby se vedle sebe vyrovnaly, předaly nám své poklady, schopnosti a snad i odvyprávěly příběhy, které po cestě zažily. V dnešní době? Můžeme jim závidět!