Ve čtvrtek, 12.10., se uskuteční seminář Konstelacemi k probuzení.
Seminář vede: MUDr.: Wurstová, Cena: 1300,- Čas: 9:00-18:00.
Pro více informací pište na info@brnoenergy.cz

Jak se účinně chránit i bránit?

CO JE IMUNITA?
Jde o velmi propracovaný a velmi komplikovaný systém obranných mechanismů, kterými se organismus brání infekci, tedy vnějšímu napadení, ale díky němuž také likviduje již nefunkční nebo jakkoli narušené tkáně uvnitř vlastního těla. Zde se budeme věnovat zejména té části, která pracuje se zevním napadením. Imunitní reakce jsou dány jednak vývojem člověka jako druhu, jednak životem každého jedince. V přírodě platí, že to, co není používáno, zakrní, a i proto máme u dětí dnes tolik imunitních poruch, protože žijí často v příliš sterilním prostředí. Ale o tom později.

JAK PRACUJE?
Co se tedy děje, když se setkáme s nepřátelskou bakterií, virem, či jiným útočníkem? Nejprve nastoupí tzv. nespecifická imunitní reakce. Je to první linie obrany, která má za úkol zlikvidovat cokoli, co je cizorodé a do těla nepatří. Tato obrana probíhá za velmi silných doprovodných reakcí celého organismu a má velmi bouřlivé projevy. Bývá spojena s horečkou, silnými pocity únavy, nechutenstvím, člověku je pořádně „blbě“, všechno v těle je zalarmováno, v pohotovosti, a pracuje to na zachování života a zdraví. Teď si představte, že si vezmete lék, který zastře všechny příznaky boje, a vytvoří tak lživý pocit, že je všechno v pořádku. Celé tělo bojuje, a my jdeme do práce, večer třeba s přáteli ven, dokonce mnozí si i zasportují a nedopřejí mu ani tu špetku klidu na boj, který v něm probíhá... Touto cestou si zaručeně imunitu dříve či později oslabíme. Jiné by to bylo, kdybychom si vzali něco, co podpoří první linii obrany v její snaze ochránit nás. Bude pak bojovat intenzivněji a kratší dobu potrvá, než nepřítele zlikviduje. Zatím necháme zahaleno tajemstvím, co by to bylo, ale nebudete čekat dlouho a recept zde objevíte.
Jakmile přejde nejbouřlivější reakce, tělo začne svoji obranu zefektivňovat. Snaží se postupně zmenšovat úsilí a investovat méně energie při lepším výsledku. Zde již nastupuje paměť těla, tedy schopnost rychle rozpoznat, s kým bojuje. Říká se jí specifická imunita. Ta stojí a leží na protilátkách, jež mají za úkol označit místa na vetřelcích, které již organismus zná. On je pak rychle a účinně zlikviduje pomocí svých zabijáckých buněk, k tomu specializovaných lymfocytů. A to je právě velmi důležité. Některé nemoci zanechávají imunitu dlouhodobou, až po celý život – například dětské nemoci. Prostě je dostaneme jen jednou.

Naproti tomu takovou chřipku si tělo pamatuje pouze velmi krátkou dobu – dny, maximálně týdny. Takže je nesmysl se zoufale vyhýbat všem možnostem setkání s infekcemi. Potřebujeme je. Potřebujeme naučit náš imunitní aparát, kdo je kdo. Proto také děti ve školkách trpí tolika infekcemi, aby se jejich organismus „naučil“ ty nejčastější bacily. A nyní si představte, že by dítě takovýto kontakt vůbec nemělo. Že by hned dostalo antibiotika, aby bylo zdravé, anebo by bylo předčasně odvedeno od ostatních dětí. Jeho imunitní aparát by byl značně ochuzen a také by nedokázal později pružně reagovat. Takže řešením je podpořit dítě natolik, aby se nemoc, se kterou se setkává, projevila jen krátce a mírně. Díky tomu se seznámí, s čím potřebuje, zareaguje na to
a nebude muset být dlouho doma.


Dalším nezanedbatelným faktorem je také trénink imunitního aparátu

.

Již zde padla zmínka o antibioticích. Bylo by chybou vidět v nich nějaké zlo. Jsou to léky, které zachránily tisíce životů, a medicína s nimi dokáže léčit nesmírně vážné nemoci. Špatné je, že jsou užívána příliš. Antibiotika buď zásadně oslabí, nebo zabijí bakterie, a proto nemá smysl je podávat u virových infekcí, jako je třeba chřipka či jiné virózy, a už vůbec se nemají používat jako doplněk krmení jatečních zvířat. Bakterie se totiž nesmírně rychle množí a stačí jediná, která náporu antibiotik odolá, a za chvíli je z ní celý kmen, na nějž pak daný lék už nepůsobí; jsou takzvaně rezistentní.

CO JI PODPORUJE?
Dle čínské medicíny je obranná energie součástí celého „balíku“ energie, který má člověk k dispozici. Organismus se rozhoduje podle svých aktuálních potřeb, kam kterou část pošle a jak s ní bude hospodařit. Jinými slovy – máme-li dost celkové síly, jsme-li zdatní a ve fyzické i duševní kondici, měli bychom odolat lecčemus. Z toho plyne, že chceme-li podporovat svoji imunitu, musíme nejprve pracovat na své fyzické i psychické kondici. Sem patří zejména rovnováha mezi prací a odpočinkem, dále pohybové aktivity zejména v přírodě, přiměřené vystavování se klimatickým vlivům, dostatek spánku, pěstování radosti a spokojenosti v životě, pestrá strava. Ona radost se totiž musí pěstovat. Sama přichází, ale ne dostatečně často. Takže pokud člověk chce mít radost, je třeba, aby se na ni soustředil a cíleně ji vyhledával. Čím obtížnější je životní situace, tím intenzivněji je třeba ji vyhledávat a držet se každého kousku radosti. Vědecké práce jednoznačně dokázaly negativní vliv především chronického stresu na imunitní reakce.

CO JI OSLABUJE?
Kromě uvedeného přetížení (ať již fyzického, nebo psychického) je to zejména všechno, co přesahuje určitou, pro každého člověka jinou, hranici. Někdo snese hodně, někdo málo. A každý by to o sobě měl vědět. Pokud si přejeme tuto hranici posunout, lze to, ale cestou postupného otužování a práce na sobě. Oslabíme se také expozicí cizorodým látkám, anebo velkou dávkou bakteriální, virové či mykotické nákazy. Pokud je nepřítel příliš silný, tak jej prostě nepřemůžeme. Dalším nezanedbatelným faktorem je také trénink imunitního aparátu. Ten spočívá v otužování, a to může být naprosto přirozené. Stačí, když budeme chodit denně ven, bez ohledu na počasí. Kdo chce, může přidat saunu, sprchování se ve studené vodě, chůzi bosky v ranní rose, rychlou chůzi nebo pomalý běh, a různé formy mentální hygieny – péče o duši. Nezapomínejme, že tělu je naprosto jedno, zda investuje energii do fyzické nebo psychické zátěže. A nezapomínejme také, že v přírodě je přirozené setkávat se s bacily, všichni tato setkání potřebujeme. Krátce řečeno – zátěž jako zátěž, sílu máme jen jednu.